close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Loupení jehňátek, potom jejich Mlčení…

18. dubna 2008 v 15:46 |  Filmy, knihy a tak dále..
...by Margaret Atwood
Ať je kdekoliv v nadpisu obsaženo slovo jehňátka, často se nabízí spojitost s Lecterem. O čem je Mlčení jehňátek, to přepokládám nemusím vůbec připomínat, stěžejní hororový film s prvky psychologického thrilleru není třeba připomínat; Hopkins a Fosterová se vždy připomenou sami.
Dalo by se říct, že je tento název, to "Loupení jehňátek" malinko zavádějící, co do nevyhnutelné podvědomé spojitosti s oscarovým napínákem. Na obálce knihy je dokonce podtitul "Román o lstivosti, kráse a svedených mužích". Ale i při čtení této na první dojem typicky, jak to správně nazvat?, pro žensky tématizované knihy, lze postřehnout lehké cupitání brnivého mrazu po zádech, a to i přes absenci labužnického kanibala s věčně zčervenalými rty, které jakoby právě před okamžikem oblizovali lahodnou teplou krev. Svým způsobem stěžejní postava, nejvíce záporná postava románu svým obětem vymačkává krev do svých úst podobně, ne-li více zákeřně než Hannibal.
Zenia, přitažlivá tmavovláska dychtící po skalpech přítelkyniných milenců či mužů, otců jejich dětí i skalpech přítelkyň samotných, bloumá textem a spaluje svým neustávajícím chtíčem štěstí a radost třech bývalých spolužaček z vysoké školy. Po dvaceti, třiceti letech, kdy si všechny tři torontské zralé ženy, smířené buď se svojí samotou, ztřeštěností či anti-sexappealem, při špoulených měsíčních obědech vykládájí o svých ustálených životních vodách, znovu přichází ona, vychrtlá, přioperovaná a (bohužel) nestárnoucně okouzlující Zenia, aby vysála poslední kapičky, nebo - aniž to ostatní tři stačí vůbec zjistit, žebrala protentokrát o pomoc.
Všechny tři; Tony - člen dějepisecké fakulty a oddaný student všech podob válek, Charit - vyznavačka přírodních sil a pozitivní energie, a Roz - na obou nohou pevně stojící podnikatelka zaneprázdněná prací i výchovou dospívajících dětí; všechny si prošly podobným příběhem založeným na odcizení jejich můžu jedinou ženou. Kličkují ranami, která skrz ni od života dostávají, smiřují se s odchody a bolestnými ztrátami. A po letech, kdy na vlastní oči shlédly Zeniin smuteční obřad, kdy alespoň částečně spolu s ní pohřbily mrzutosti připravené minulostí, znovu kdosi klacíkem šťouchá do jejich ran. A vás to bolí spolu s nimi.
Doporučení: chce to pár let odležet, vstřebat nadobro tak, aby při znovu přečtení vše usedlo konečně na správné místo. A třeba to chce pár životních zkušeností, vlastních poklesků…
pozn: tuto recenzičku jsem napsala už v září 2007, ale pro ucelení ji přidávám
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama